Zvěčněná paměť – výstava Jaroslava Gorbaněvského v Praze

21. srpna 2014 v 18.00 bude v pražské galerii Nadii Rovderové Art in box (Dům v Kisně, Perlová 3, Praha 1- Staré Město) zahájena výstava francouzského výtvarníka, syna ruské sovětské disidentky a ochránkyně lidských práv Natálie Gorbaněvské – Jaroslava Gorbaněvského „Jaroslav Gorbaněvskij: 1968-2014 – Zvěčněná paměť“. Kdyby tak Natálie Jevgeněvna, vycházejíc mezi osmi odvážnými 21. srpna 1968 na Rudé náměstí věděla, že její syn bude vystavovat v srdci Prahy – hlavního města státu, proti jehož okupaci se mladá žena tak zoufale a odvážně vydala protestovat. Tehdy si něco takového nemohla ani představit, dnes se to stalo možným, avšak Natálie Gorbaněvská se o výstavě už nedozví … v listopadu loňského roku nás opustila.

Výstava dozajista přitáhne početné české přátele Natálie Jevgeněvny – všechny, kdo byli blízko k této skvělé rodině, všechny, kteří jako dřív nejsou lhostejní k událostem, spojeným s bojem za „vaši i naši svobodu“ a hlavně, znalce slušného malířství. Jaroslav Gorbaněvskij nazývá svou tvorbu „sen o životě, o životě - touze, který je pro něj skutečnější, živější než každodennost“.

- Narodil jsem se 5. září 1961, - vypráví umělec, - ve 14 letech mě matka odvezla ze SSSR do Francie. Školu jsem v emigraci nedokončil, přivydělával jsem si při různých sezónních pracích: jako kurýr, pokladní, překladatel apod. Náhodou jsem se dostal do pařížské školy Penninghen – Vysoké školy grafiky, kam mě přijali na dva poslední měsíce přípravného kurzu. Několik let poté, v roce 1983, jsem tam nastoupil jako řádný student,stal jsem se stipendistou a prožil tam čtyři roky. Tam jsem si osvojil základy kresby pod vedením pozoruhodného učitele Rollanda Guillomela – nejdůležitějšího učitele v mém životě. Po ukončení Školy grafiky se zabývám malířstvím a kresbou profesionálně. Začátkem 90. let jsem se nadchl pro kovorytinu. Vystavuji zřídka a obvykle v místech, od trhu umění vzdálených – do světa tohoto trhu jsem nepronikl. Od roku 1998 (po narození syna Petra) pracuji jako redaktor v rozhlase, v ruské redakci Mezinárodního francouzského rádia RFI. V roce 2005 jsem získal velký ateliér v Paříži – což je pro každého umělce šťastná událost. V tomto ateliéru pokračuji v práci: v malbě dávám přednost zátiší, v kresbě portrétům.