Lev Rubinštejn opět v Praze představil svou slabikářovou kartotéku


 

Lev Rubinštejn, básník a literární kritik, esejista a publicista, jeden, vedle Vsevoloda Někrasova a Dmitrije Prigova, z vůdčích představitelů moskevského konceptualismu, jenž významnou měrou přispěl ke konstituování ruského minimalismu, byl v těchto dnech znovu vzácným hostem svých českých čtenářů. Rubinštejn byl pravidelným komentátorem internetového Ježedněvného žurnalu a časopisu Itogi; poslední dobou publikuje fejetony na portálech stengazeta.net a grani.ru. Prahu Rubinštejn navštívil už mnohokrát a říká o ní:“ Na mne má hodně paradoxní účinek: uspává mě. To se mi v Moskvě nestává, taková estetická intenzita tam neexistuje. Tam je intenzita jiného druhu, vnitřní, pocitová, hluková, lidská, ale vizuálně to tak silné není. Takže když přijedu na takové místo, jako je Praha, musím se pořád intenzivně dívat kolem sebe, nemůžu odrhnout oči, takže se rychle unavím a pořád usínám. Jestli je něco možné nazvat až příliš krásným, tak to platí pro Prahu.“

 

 

Na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vystoupil 12. íjna 2015 poprvé. Východoevropský klub ve spolupráci s festivalem Kulturus zorganizovali toto speciální setkání na akademické půdě, v jehož průběhu zazněly Rubinštejnovy verše od samotného autora. V publiku nechyběli ani studenti Czech Prestige – JŠ Natálie Gorbaněvské, JŠ s právem SJZ, s.r.o. Setkání s předním ruským autorem bylo založeno na dialogu s publikem, během něhož zaznělo mnoho otázek zejména z oblasti teorie literatury. Bylo dynamické, poučné a bylo důkazem toho, že největší z ruských konceptualisttů 20. a 21. století stále tvoří. Lev Rubinštejn znovu dokázal, že překročil hranice všeho, co bylo v poezii považováno za možné. Posluchači se nejspíše vybavilo cosi na způsob hesel z literární encyklopedie – „druhé umění“, konceptualismus či žánr „kartotéky“.

 

 

Úvodního slova se ujal slavista Miroslav Olšovský, který představil kontext, z něhož Rubinštejnova tvorba vychází. Lev Rubinštejn (nar. 1947) patří k těm autorům (jako např. Jurij Mamlejev), jejichž tvůrčí literární činnost začíná už v 60. letech 20. století, v 70. a 80. letech jsou její výsledky publikovány v samizdatu a zahraničí a na domácí ruské půdě se objevují až na přelomu 80. a 90 let. Začínal jako knihovník a práce s kartotečními lístky ho inspirovala k vytvoření vlastního žánru „kartotékové“ poezie, která sa pohybuje na hranici verbálního a výtvarného umění a performancí.

 

 

Vlastní Rubinštejnův žánr na hranici slovesného, vizuálního a performativního umění vznikal, jak již bylo výše uvedeno, od 70. let minulého století. Jednoduše řečeno, jedná se o skutečné kartičky z lístkového katalogu knihoven, na něž Rubinštejn zapisoval jednotlivé verše – od doslova slabikářových větiček, přes kousky promluv zaslechnutých na ulici, v metru či komunálním bytě, které vytrhl z jejich kontextu a přenesl do oblasti literatury, až po směšné pseudocitáty.

 

 

Rubinštejnova tvorba, o čemž se publikum během besedy přesvědčilo, má zvláštní charakter očíslovaných rytmizovaných fragmentů, majících v kategorii sociokulturního modelování rys postmodernismu. Spíše než o odstavce jde o lístky v kartotéce zamíchané a potom jakoby náhodně seskládané. Jeho texty nemají souvislou grafickou strukturu, vizuálně opravdu, jak již bylo zmíněno, připomínají kartotéční lístky. Formální grafická úprava a nesyžetovost odkazují spíše k poezii. Jsou založeny na fragmentární citátovosti, kde znalost tohoto fragmentu a jeho vytrženost ze stereotypního kontextu je předpokladem pochopení autorské ironie a komického efektu.

 

 

Rubinštejn vytváří povědomou představu čtenáře o nahodilosti a nepřítomnosti autora v textu. Přestože se může uspořádání jednotlivých lístků jevit jako náhodné, jednotlivé sekvence na sebe navazují a v některých pasážích připomínají asociativní proud vědomí. Autorova záměrná dezinterpretace ukrývá klíč v jedné větě, která se v celkovém kontextu celé nakonec vyjeví jako klíčová. Příznačná je až slabikářová jednoduchost většiny vět, souvětí se objevuje méně často. Pokud autor použije delší promluvu, její výpovědní hodnota je paradoxně nulová a doplňuje pouze mozaiku předchozích výpovědí. Rubinštejnovy texty, jak se nejeden z účastníků této inspirativní besedy přesvědčil, je třeba číst s nadhledem a odstupem, s vědomím autorské ironizace a vtipu.

 

 

Toto pražské poetické setkání s Lvem Rubinštejnem mělo vysokou úroveň i díky humoru a vlídnosti samotného autora, kontaktu s publikem, jež oslovil, přitáhl si posluchače svou osobitostí a vyhraněným názorem, svou emocionalitou, schopností tvořit atmosféru a zajímavě pracovat s vlastními texty. Jsem opravdu rád, že jsem u toho byl. Každý účastník si odnesl řadu inspirativních zážitků ...díky Vám za to, Mistře!

 

 

Mgr. Zdeněk Okůnek, Ph.D.,
ředitel Czech Prestige – JŠ Natálie Gorbaněvské,
JŠ s právem SJZ, s.r.o.

© 2009-2018 Czech Prestige - jazyková škola Natálie Gorbaněvské,
jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o.