Národní divadlo od základů po střechu

Studenti jazykové školy Czech Prestige Natálie Gorbaněvské se stále seznamují s pražskými pamětihodnostmi (v Praze je tolik pokladů!). V těchto dnech třeba navštívili Národní divadlo a spěchají se s námi podělit o své dojmy.

Aružan Temiržanova:

Dostali jsme příležitost jít na prohlídku do Národního divadla. Z vyučování jsme už o historii stavby nejznámějšího divadla v České republice věděli, ale přece: je lepší jedenkrát vidět, než stokrát slyšet. Prováděla nás milá paní, která nám česky povídala o divadle a lidech, kteří se zúčastnili jeho výstavby. Prohlíželi jsme si foyer s obrazy míst, ze kterých byly přivezeny základní kameny. Ty jsme viděli v sále, kde jsou také dvě makety staré a moderní budovy. K odpočinku jsme usedli v hledišti, nad kterým visí 2 tuny těžký lustr. Nad jevištěm je nápis " Národ sobě", který je důležitou součástí historie tohoto divadla. Nejpřekvapivější částí této prohlídky pro mě osobně byl blízký pohled na obrovské sousoší trig na střeše. Na ty se jinak můžeme dívat pouze zdola.

Elena Ivanko:

Jedna z nejdůležitějších věcí, když si chcete zvyknout na cizí zemi, je seznámení s tradicemi a kulturou jejího národa. Návštěva Národního divadla je určitě nádherná šance poznat mentalitu Čechů a navíc je zázračný kulturní zážitek. Prošli jsme prostory divadla od základních kamenů až po střechu se sochařskou výzdobou. Podařilo se nám uvidět překrásný interiér divadla a poslechnout si zajímavé vyprávění průvodce. Byl to nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek.

Julia Mironova:

Abychom poznali Národní divadlo nejen podle školních textů, rozhodli jsme se ho navštívit a uvidět všechno na vlastní oči. Byl to bezpochyby nezapomenutelný zážitek. Paní průvodkyně nám pověděla, kdo jsou lidé, jejichž busty tam stojí a vysvětlila význam obrazů na zdech. Nejkrásnější bylo hlediště. Dokázali jsme se podívat dolů z balkonu, rozeznat prezidentskou lóži z parteru jako opravdoví diváci, dozvěděli jsme se několik detailů o nádherné architektuře. Ale nejenom to. Mohli jsme také sledovat, jak začíná pracovní den zaměstnanců divadla a jak se připravuje jeviště na nové představení. Třešinkou na dortu se stala prohlídka místa, kde jsou základní kameny. Bylo to jako vrátit se o dvě stě let zpátky. Do doby, kdy byl položen první kámen a slavná historie Národního divadla teprve začínala.