Nelze vyjádřit slovy a chtělo by se ještě

Všichni vědí, že ředitel naší školy pan Okůnek je perfekcionista, a uslyšet od něho slova chvály je možné jen velmi výjimečně. Tentokrát pochvalu ředitele získal laureát Grantového programu „Krok do budoucna – 2015“ Vitalij Varnavskij. Podařilo se mu získat velké množství bodů při přijetí na prestižní fakultu architektury Českého vysokého učení technického, čehož dosáhne ne každý český maturant. Nyní očekáváme od vysoké školy oficiální potvrzení údajů o přijetí, které přijde v březnu. A přestože Vitalij není ideální student (jsme zde všichni svoji, proč bychom nevyhubovali talentovanému mladíkovi za absence a za nedostatek úsilí), možnosti má veliké. Jako odměnu za úspěch, kromě pochvaly ředitele, dostal vstupenku na koncert rockové hvězdy, básníka Jurije Ševčuka. Koncert se konal 23. února v Praze. Děkujeme Vitaliji za reportáž z místa dění. Tady je:

23. února v koncertním sále LUCERNA v Praze vystoupila skupina DDT. Jak si všiml sám sólista a zakladatel Jurij Ševčuk, koncert byl rozpočtový, ale to nebránilo každému v tom sále pocítit jeho hudbu. Chvílemi z ní naskakovala husí kůže, někdy dokonce nutila tancovat rokenrol nebo se usmívat. Bylo možné zde vidět publikum různého věku: od mladistvých až po lidi starší generace, i úplně malé děti, kterým rodiče vštěpují výborný hudební vkus.

„Ahoj, Praho!“ - přivítal nás Jurij Julianovič úsměvem a zářícíma očima. Dřív než začal koncert, obrátil se k publiku s vlastní básní. Sestoupil do sálu, chodil mezi diváky, tisknul ruce. Když to dokončil, vystoupil zpět. Vzal kytaru, obrátil se do sálu, jakou písní má začít?... „ O vlasti!“ - zakřičel někdo zezadu. „Hm … celá polovina mých písní je o vlasti, - usmál se Jurij. - Tak začneme!“

Zdálo se, že ten člověk ze scény vyzařuje energii a dobro. Není proto žádný div, že na jeho koncert přišlo tolik lidí. Ne na všechny se dostalo místo. Dokonce i já, obyčejný student jazykové školy, jsem pociťoval všechnu sílu smyslu, který vkládal známý autor do svých textů. Písně DDT mohou vytvořit specifickou náladu.

Jurij Ševčuk vytvořil na koncertě atmosféru jednoty a míru. Jeho písně spojovaly všechny v tomto sále. Bylo možné uslyšet hity devadesátých let, takové jako „Vlast“, „Monolog v koupelně“, „Co je podzim“, ale i nové skladby z „Průzračného“. Každá má svůj smysl, svůj svět, svůj vesmír pro zamyšlení. Pamatuju si, když jsem byl ještě docela malý, rodiče pouštěli jeho písně u nás doma. Poslouchal jsem. Vnímal jsem. Chápal jsem, o čem je řeč, i když ne vždy. Mnohé písně mají skrytý smysl, který člověk chápe s přibývajícím věkem.

Myslím, že Jurij Julianovič je jeden z mála Opravdových v současném Světě hudby. Ne nadarmo žertuje o většině současných interpretů a drží se od nich stranou. Místo „popu“ komunikuje a úzce spolupracuje s takovými Opravdovými. Známý zpěvák a autor má dobrý smysl pro humor a je plný ironie. V průběhu koncertu si nenechal ujít možnost několikrát se s dobrým humorem obrátit na adresu Ruska, jeho vlády i obyčejných lidí.

Na konci zazněla píseň „To je všechno“, která naposled sjednotila absolutně všechny v sále: každý, ať dítě nebo starý člověk, vstal. Mnozí přišli ke scéně, objali se a začali se houpat do taktu. To bylo to kouzlo. Svět. Nelze vyjádřit slovy a chtělo by se ještě.

Chci velmi poděkovat řediteli Jazykové školy Czech Prestige, Zdeňku Okůnkovi, za možnost být na koncertě „DDT“. Byla to skutečně senzace.

— Vitalij Varnavskij