Čekáme na nové filmy!
Setkání s nadaným absolventem Czech Prestige - JŠ Natálie Gorbaněvské - s režisérem Arťomem Davydovem.
Naši absolventi odcházejí jenom z budovy školy, ale naše srdce neopouštějí. A největší radostí pro nás je, když se bývalý absolvent vrací do školy, aby vyprávěl o svých úspěších, o svém splněném „českém snu“. Taková setkání jsou velmi cenná. Pro studenty jazykové školy Czech Prestige Natálie Gorbaněvské slouží jako nejsilnější motivace. A pro hosty jsou tyto minuty slávy zaslouženou odměnou za úsilí, práci, talent.
Minulý týden byl hostem školy Czech Prestige Natálie Gorbaněvské absolvent školy Arťom Davydov – režisér dvou krátkých filmů: A my máme syna v Evropě! (komedie) a Touha. V posledním filmu epizodní roli hrál ředitel Czech Prestige Natálie Gorbaněvské Zdeněk Okůnek. Co bys neudělal pro drahé absolventy! Je třeba zdůraznit, že se debut v kinematografii panu řediteli podařil skvěle.
Arťom Davydov je rodák z kazašského města Kostonaj, absolvent Kazašské národní akademie umění T. K. Žurgenova. V Praze si mladý režisér a absolvent Czech Prestige Natálie Gorbaněvské otevřel vlastní studio – Art Studio Davidoff. Heslo studia hlásá: „My nevytváříme jenom reklamu, klipy, foto. Balíme cíle a přání našeho klienta do profesionality a umění.“
Ale vraťme se k filmům Arťoma Davydova. Hrdiny obou filmů jsou cizinci v Čechách. Hlavní hrdina krátké komedie A my máme syna v Evropě! je student Andrej (viz trajler). Upoutávka k filmu uvádí: „Andrej je obyčejný ruský mladík, který přijel studovat do Čech. Jeho rodiče, žijící v Rusku, jsou pyšní na to, že se syn dokázal nejen udržet na prestižní, podle jejich názoru, evropské vysoké škole, ale že se dokázal stát i opravdovým evropským státním zaměstnancem! Je to pravda nebo fikce?“ Na tuto otázku vám pomůže odpovědět úryvek z filmu.
Krátký film Touha je také věnován tématu migrace. Ale už pracujícím lidem. Mladý muž, který nechal rodinu ve své zemi, pracuje v Čechách, rekonstruuje byty. Jeho život je chudý na události, veškerá komunikace je po skype s manželkou a synkem, za nimiž dokonce ani na Nový rok nemůže přijet. A potom za jednoho chladného zimního večera do jeho osamělého příbytku a do života pronikla česká dívka, studentka Eliška. Dívka hraje svoji hru „na dospělou“. Ale i tato kapka tepla stačí, aby hrdina filmu roztál, aby uvěřil, že je tady pro někoho potřebný jako člověk, ne jenom jako pracovní síla. Tento pocit zná každý emigrant.
Na stránce u Arťoma Davydova ve facebooku čteme poznámku k filmu Touha: „Nepamatuji si, že bych cítil smutek, špatnou náladu, depresi. Takové pocity jsou mi, myslím, cizí. Ale moje optimistické srdce, a věřím, že ve srovnání s hlavou velké srdce, není chráněno před steskem. A stesk časem vysiluje více než zármutek, tíží víc než špatná nálada a znehodnocuje všechno více než deprese. Dostáváš se do uzavřeného kruhu – čím déle hledáš východy, tím silnější je pocit stesku. Tělo je sevřené, srdce je sevřené.“
Oba filmy, ačkoli jsou z hlediska kompozice a námětu jednoduché, velmi přesně popisují stav vytržení ze známého prostředí, od rodiny, oba boří mýty o pohádkovém životě v Evropě. Ale přesto vzbuzují naději – „dokážeme to, zvládneme to“. Příklad Arťoma Davydova je toho důkazem. Setkání s mladým režisérem v Czech Prestige Natálie Gorbaněvské proběhlo ve velmi příjemné atmosféře, s velkými sympatiemi a úctou ke staršímu kolegovi, tvůrčímu člověku a českému „starousedlíkovi“, s opravdovým zájmem o jeho filmy. Pokračování bude určitě následovat. Budeme očekávat nové filmy Arťoma.