• 

SPOLEČNÉ REFERENČNÍ ÚROVNĚ A1 – C1

 

A1 – uživatel základů jazyka

 

Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.

 

Porozumění:

a) poslech:

Rozumí známým slovům a zcela základním frázím týkajícím se jeho/její osoby, jeho/její rodiny a bezprostředního konkrétního okolí, pokud lidé hovoří pomalu a zřetelně.

 

b) čtení:

Rozumí známým jménům, slovům a velmi jednoduchým větám, např. na vývěskách, plakátech, v katalozích.

 

Mluvení:

 

a) ústní interakce:

Umí se jednoduchým způsobem domluvit, je-li jeho/její partner ochoten zopakovat pomaleji svou výpověď nebo ji přeformulovat a pomoci mu/jí formulovat, co se snaží říci. Umí klást jednoduché otázky a na podobné otázky odpovídat, pokud se týkají jeho/jejích základních potřeb nebo jde-li o věci, jež jsou důvěrně známé.

 

b) samostatný ústní projev:

Umí jednoduchými frázemi a větami popsat místo, kde žije, a lidi, které zná.

 

Psaní:

 

Písemný projev:

Umí napsat stručný jednoduchý text na pohlednici, např. pozdrav z dovolené. Umí vyplnit formuláře obsahující osobní údaje, např. své jméno, národnost a adresu při přihlašování v hotelu.

 

Rozsah:

Má pouze základní repertoár slov a jednoduchých frází týkajících se jeho/jejích osobních dat a situací konkrétní povahy.

 

Správnost:

Ovládá jen v omezené míře několik základních gramatických struktur a typů vět, které jsou součástí pamětně osvojeného repertoáru.

 

Plynulost:

Dokáže zvládnout velmi krátké, izolované a většinou předem naučené výpovědi, jež jsou poznamenány mnoha pauzami, které jsou nezbytné pro hledání výrazových prostředků, pro artikulaci méně známých slov a pro pokusy o vhodnější formulaci v komunikaci.

 

Interakce:

Umí klást otázky týkající se osobních dat a na podobné otázky umí odpovídat. Umí se jednoduchým způsobem zapojit do rozmluvy, ale komunikace je zcela závislá na opakování, parafrázování a opravném přeformulování.

 

Koherence:

Dokáže propojit slova nebo skupiny slov pomocí nejzákladnějších lineárních spojovacích výrazů, jako jsou „a“ („and“) a „potom“ („then“).

 

A2 – uživatel základů jazyka

 

Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např. základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.

 

Porozumění:

 

a) poslech:

Rozumí frázím a nejběžnější slovní zásobě vztahující se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např. základní informace o vlastní osobě, o rodině, o nakupování, místopisu, zaměstnání). Dokáže pochopit smysl krátkých jasných, jednoduchých zpráv a hlášení.

 

b) čtení:

Umí číst krátké jednoduché texty. Umí vyhledat konkrétní předvídatelné informace v jednoduchých každodenních materiálech, např. v inzerátech, prospektech, jídelních lístcích a jízdních řádech. Rozumí krátkým jednoduchým osobním dopisům.

 

Mluvení:

 

a) ústní interakce:

Umí komunikovat v jednoduchých běžných situacích vyžadujících jednoduchou přímou výměnu informací o známých tématech a činnostech. Zvládne velmi krátkou společenskou konverzaci, i když obvykle nerozumí natolik, aby konverzaci sám/sama dokázal/a udržet.

 

b) samostatný ústní projev:

Umí použít řadu frází a vět, aby jednoduchým způsobem popsal/a vlastní rodinu a další lidi, životní podmínky, dosažené vzdělání a své současné nebo předchozí zaměstnání.

 

Psaní:

 

 

Písemný projev:

Umí napsat krátké jednoduché poznámky a zprávy týkající se jeho/jejích základních potřeb. Umí napsat velmi jednoduchý osobní dopis, např. poděkování.

 

Rozsah:

Používá základní typy vět s pamětně osvojenými frázemi, skupinami několika slov a formulacemi k tomu, aby byl schopen/byla schopna vyjádřit omezený rozsah informací v jednoduchých každodenních situacích.

 

Správnost:

Používá správně některé jednoduché struktury, ale stále se systematicky dopouští elementárních chyb.

 

Plynulost:

Dokáže se dorozumívat pomocí krátkých příspěvků, ačkoliv pauzy, zadrhávání a přeformulování jsou zcela zřejmé.

 

Interakce:

Umí odpovídat na otázky a reagovat na jednoduché výroky. Umí naznačit, že rozumí, ale jen zřídka je schopen/schopna porozumět natolik, aby konverzaci sám/sama udržel/a v chodu.

 

Koherence:

Dokáže propojit skupiny slov pomocí jednoduchých spojovacích výrazů jako jsou „a“ („and“), „ale“ („but“), „protože“ („because“).

 

B1 – samostatný uživatel

 

Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné vstupní informace (input) týkající se běžných témat, se kterými se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase atd. Umí si poradit s většinou situací, jež mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, naděje a cíle a umí stručně vysvětlit a odůvodnit své názory a plány.

 

Porozumění:

 

a) poslech:

Rozumí hlavním myšlenkám vysloveným spisovným jazykem o běžných tématech, se kterými se setkává v práci, ve škole, ve volném čase atd. Rozumí smyslu mnoha rozhlasových a televizních programů týkajících se současných událostí nebo témat souvisejících s oblastmi jeho/jejího osobního či pracovního zájmu, pokud jsou vysloveny poměrně pomalu a zřetelně.

 

b) čtení:

Rozumí textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě nebo které se vztahují k jeho/její práci. Rozumí popisům událostí, pocitů a přání v osobních dopisech.

 

Mluvení:

 

a) ústní interakce:

Umí si poradit s většinou situací, které mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Dokáže se bez přípravy zapojit do hovoru o tématech, která jsou mu/jí známá, o která se zajímá nebo která se týkají každodenního života (např. rodiny, koníčků, práce, cestování a aktuálních událostí).

 

b) samostatný ústní projev:

Umí jednoduchým způsobem spojovat fráze, aby popsal/a události a své zážitky, sny, naděje a cíle. Umí stručně odůvodnit a vysvětlit své názory a plány. Umí vyprávět příběh nebo přiblížit obsah knihy či filmu a vylíčit své reakce.

 

Psaní:

 

Písemný projev:

Umí napsat jednoduché souvislé texty na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Umí psát osobní dopisy popisující zážitky a dojmy.

 

Rozsah:

Zná jazyk tak, aby se domluvil/a a aby se vyjadřoval/a pomocí své slovní zásoby jen s určitou mírou zaváhání a opisných jazykových prostředků v rámci tématických okruhů, jako jsou rodina, koníčky a zájmy, práce, cestování a aktuální události.

 

Správnost:

Přiměřeně správně používá repertoár běžných gramatických prostředků a vzorců v rámci snadno předvídatelných situací.

 

Plynulost:

Dokáže smysluplně komunikovat, ačkoliv jsou zcela zřejmé pauzy způsobené plánováním gramatiky a lexika a pokusy o vhodnější formulaci, zejména v delších úsecích zcela samostatné promluvy.

 

Interakce:

Dokáže iniciovat, udržet v chodu a ukončit jednoduchou konverzaci „z očí do očí“ v rámci známých tématických okruhů či okruhů, o které se osobně zajímá. Dokáže znovu opakovat část toho, co řekl/a, aby se ujistil/a, že si vzájemně rozumí.

 

Koherence:

Dokáže spojit sérii kratších jednotlivých bodů v propojený lineární sled určitých myšlenek.

 

B2 – samostatný uživatel

 

Dokáže porozumět hlavním myšlenkám složitých textů týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat včetně odborně zaměřených diskusí ve svém oboru. Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími, aniž by to představovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoliv účastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvětlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých možností.

 

Porozumění:

 

a) poslech:

Rozumí delším promluvám a přednáškám a dokáže sledovat i složitou výměnu názorů, pokud téma dostatečně zná. Rozumí většině televizních zpráv a programů týkajících se aktuálních témat. Rozumí většině filmů ve spisovném jazyce.

 

b) čtení:

Rozumí článkům a zprávám zabývajícím se současnými problémy, v nichž autoři zaujímají konkrétní postoje či stanoviska. Rozumí textům současné prózy.

 

Mluvení:

 

a) ústní interakce:

Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími. Dokáže se aktivně zapojit do diskuse o známých tématech, vysvětlovat a obhajovat své názory.

 

b) samostatný ústní projev:

Dokáže se srozumitelně a podrobně vyjadřovat k široké škále témat, která se vztahují k oblasti jeho/jejího zájmu. Umí vysvětlit své stanovisko k aktuálním otázkám a uvést výhody a nevýhody různých řešení.

 

Psaní:

 

Písemný projev:

Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat souvisejících s jeho/jejími zájmy. Umí napsat pojednání nebo zprávy, předávat informace, obhajovat nebo vyvracet určitý názor. V dopise dovede zdůraznit, čím jsou pro něj/ni události a zážitky osobně důležité.

 

Rozsah:

Má dostatečný rozsah jazyka, aby byl schopen/byla schopna vytvořit jasný popis, sdělil/a své názory týkající se většiny obecných témat, což činí bez většího zřejmého hledání slov a pomocí některých druhů podřadných souvětí.

 

Správnost:

Ovládá gramatiku v relativně vysoké míře. Nedopouští se chyb, které by mohly způsobit nedorozumění, a je si schopen/schopna většinu svých chyb opravit. Plynulost: Dokáže v docela plynulém tempu produkovat úseky jazykové promluvy, ačkoliv může váhat v případech, kdy hledá strukturní a výrazové prostředky. Promluva je poznamenána jen několika znatelnými pauzami.

 

Interakce:

Dokáže iniciovat promluvu, vzít si slovo, kdy je to vhodné, a ukončit konverzaci, kdy potřebuje, ačkoliv to nemusí vždy provést elegantním způsobem. Napomáhá vývoji diskuse, která probíhá ve známé oblasti tím, že dává najevo, že rozumí, vyzývá ostatní k diskusi atd.

 

Koherence:

Dokáže užívat omezené množství kohezních prostředků tak, že umí ze svých výpovědí utvořit věcnou a koherentní promluvu, ačkoliv v dlouhém textu nedokáže občas postihnout myšlenkovou návaznost.

 

C1 – zkušený uživatel

 

Rozumí širokému rejstříku náročných a dlouhých textů a rozpozná implicitní významy textů. Umí se plynule a pohotově vyjadřovat bez zjevného hledání výrazů. Umí jazyka užívat pružně a efektivně pro společenské, akademické a profesní účely. Umí vytvořit srozumitelné, dobře uspořádané, podrobné texty na složitá témata, čímž prokazuje ovládnutí kompozičních útvarů, spojovacích výrazů a prostředků koheze.

 

Porozumění:

 

a) poslech:

Rozumí dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, a je schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumí odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k jeho/jejímu oboru.

 

b) čtení:

Rozumí dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, a je schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumí odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k jeho/jejímu oboru.

 

Mluvení:

 

a) ústní interakce:

Umí se vyjadřovat plynule pohotově bez příliš zjevného hledání výrazů. Umí používat jazyk pružně a efektivně pro společenské a pracovní účely. Umí přesně formulovat své myšlenky a názory a vhodně navazovat na příspěvky ostatních mluvčích.

 

b) samostatný ústní projev:

Umí jasně a podrobně popsat složitá témata, rozšiřovat je o témata vedlejší, rozvíjet konkrétní body a zakončit svou řeč vhodným závěrem.

 

Psaní:

 

Písemný projev:

Umí se jasně vyjádřit, dobře uspořádat text a podrobně vysvětlit svá stanoviska. Umí psát podrobné dopisy, pojednání nebo zprávy o složitých tématech a zdůraznit to, co považuje za nejdůležitější. Umí zvolit styl textu podle toho, jakému typu čtenáře je určen.

 

Rozsah:

Dobře ovládá široký rozsah jazyka, který mu/jí umožňuje vybírat si formulace tak, aby se vyjádřil/a jasně a na odpovídající stylové rovině k široké škále obecných, akademických, profesních témat či témat týkajících se volného času, aniž by musel/a jazykově redukovat to, co chce vyjádřit.

 

Správnost:

Dodržuje důsledně vysoký stupeň gramatické správnosti. Zřídka se dopouští systémových chyb a tyto chyby jsou sotva postřehnutelné, ale pokud se objeví, obvykle jsou opraveny.

 

Plynulost:

Dokáže se plynule a spontánně vyjadřovat bez většího úsilí. Pouze koncepčně obtížný předmět hovoru může přibrzdit přirozený a plynulý tok jazyka.

 

Interakce:

Dokáže vybrat vhodné fráze z celé řady diskusních funkcí, které má pohotově k dispozici, aby svými poznámkami upozornil/a na to, že se ujme slova, a aby své vlastní příspěvky dovedně přizpůsobil/a tomu, co říkají ostatní mluvčí.

 

Koherence:

Dokáže vypracovat věcnou, plynulou a správně strukturovanou řeč a přitom prokazuje ovládání slohotvorných postupů, spojovacích výrazů a kohezních prostředků.