Přípravný kurz na státní jazykovou zkoušku

Charakteristika kurzu

Jazyková škola poskytuje žákům Přípravný kurz na státní jazykovou zkoušku s tím, že studenti budou připraveni na složení státní jazykové zkoušky. Kurz připravuje žáky k této zkoušce v rozsahu vyučovacích hodin stanoveném učebním plánem. Vstupní úroveň žáků kurzu by měla být alespoň B1 podle Společného evropského referenčního rámce, výstupní je pak B2.

Cílové zaměření kurzu

Žák je veden k:

• respektování a zvládání specifických pravidel komunikace společnosti a kultury jednoho či více společenství, které daným jazykem hovoří;
• osvojení všech forem dovedností a znalostí potřebných k efektivní komunikaci i ve speciálních a výjimečných situacích společenského i odborného světa;
• uvědomění si regionální a sociální různorodosti kultur, které přesahují rámec kultur spjatých s mateřským a cílovým jazykem žáka;
• motivaci poznat cílové kultury na základě vlastních zkušeností;
• rozvíjení a projevování osobnostních vlastností v komunikativních aktech a při vlastním vzdělávání;
• užívání daného jazyka v široké škále běžných i neběžných situací;
• osvojení dovedností potřebných pro složení vybraných jazykových zkoušek.

Očekávané výstupy

Receptivní řečové dovednosti

Žák:

• pochopí hlavní myšlenky jazykově delších a složitějších textů a najde hlavní body, postihne detailní informace;
• rozumí textu z hlediska jeho výstavby, postihne sled hlavních myšlenek;
• v mluveném projevu pochopí informační obsah, záměr, názor, postoj, přání a pocity autora, vypravěče, účastníků rozhovoru;
• rozumí smyslu a obsahu promluvy z médií a z nahrávky, i různým hlášením a pokynům na veřejných prostranstvích;
• používá různou techniku a rychlost čtení odpovídající různým textům a účelům;
• rozumí návodům, předpisům, pokynům, technickým informacím k předmětům každodenní potřeby;
• rozliší základní a doplňující informace;
• odvozuje význam neznámých slov a víceslovných výrazů na základě osvojených pravidel lexikologie a morfologie a na základě známé slovní zásoby;
• využívá různé příruční materiály, např. slovníky, encyklopedie, informativní literaturu.

Produktivní řečové dovednosti

Žák:

• ústně či písemně reprodukuje čtený nebo slyšený text;
• logicky a jasně strukturuje souvislý písemný text, který odpovídá pravidlům úpravy textů a výstavby odstavců;
• vyjadřuje se srozumitelně a podrobně k široké škále témat;
• vyjádří jasně a srozumitelně své myšlenky a názory s různou míru emocí;
• systematicky rozvine argumentaci a doloží ji svými názory;
• shrne, sdělí a porovná informace při popisu, prezentaci a argumentaci;
• využívá překladový i výkladový slovník.

Interaktivní řečové dovednosti

Žák:

• komunikuje spontánně a gramaticky správně, aniž by zjevně musel omezovat rozsah toho, co chce sdělit;
• komentuje a dále rozvíjí sdělení a závěry partnera v komunikaci;
• zahájí, udržuje a ukončuje rozhovor, aniž by ho to stálo nepřiměřené úsilí;
• reaguje na situaci, vzniklý problém, argumentaci, názor, hypotézu, zhodnotí alternativní návrhy a volí rovinu formálnosti adekvátně k daným okolnostem;
• jasně vysvětluje a obhajuje názory za pomoci vhodných argumentů;
• zapojí se aktivně do delších rozhovorů a udržuje kontakt s rodilými mluvčími;
• vyměňuje si informace a rady, žádá objasnění formulací, kterými si není jist.

Mediační dovednosti

Žák:

• srozumitelně a přehledně předává podrobné informace, jasně popisuje, jak provést určitý výkon;
• vyhledá a shrne informace a argumenty z řady zdrojů a podá o nich zprávu;
• si vyměňuje složitější informace a rady v širokém okruhu záležitostí spojené s jeho rolí v dané situaci.

Učivo

Výchozí texty nesou prvky uměleckého, publicistického, populárně-naučného a odborného stylu. Zdroji textů jsou zpravidla média, veřejné nápisy nebo značení, audiozáznamy, jednoduché ukázky vybraných uměleckých děl apod. Texty se vztahují ke konkrétním a běžným i méně běžným a abstraktním tématům a vycházejí z autentických situací, se kterými se můžeme setkat v každodenním životě i při cestování do zemí dané jazykové oblasti.

Jazykové prostředky a funkce

• fonetika – zvláštnosti a odlišnosti od pravidel výslovnosti, převzatá výslovnost cizích slov, upravená výslovnost cizích slov, slova se dvěma přízvuky;
• pravopis – psaní cizích slov, zkratky, pravidla psaní velkých písmen, výjimky v pravidlech osvojeného pravopisu;
• gramatika – slovesné časy v činném rodě a trpném rodě, případně vidy slovesa, širší užití modality sloves, trpný rod se dvěma podměty, nereálná podmínka, běžná frázová slovesa, složené předložky, souřadicí a podřadicí spojky, zvratná zájmena, infinitivní tvary, časová souslednost, nepřímá otázka;
• lexikologie a frazeologie – méně běžné lexikální prostředky, ustálená slovní spojení, slova složená a sousloví, slovní zásoba vztahující se ke konkrétním a běžným i méně běžným tématům, vycházející z autentických situací, se kterými se můžeme setkat běžně i méně často v každodenním životě nebo jen ve specifických kruzích;
• odborné výrazy a fráze na známá témata
• syntax a stylistika – syntakticky složitější stavba vět a nadvětných celků, tj. souvětí a odstavců, idiomatická spojení s předložkami, méně běžné zkratky, přímá a nepřímá řeč, účelové věty, podmínkové věty, časové věty, přací věty.

Komunikativní funkce jazyka a typy textů

• postoj, názor, stanovisko – souhlas/nesouhlas, svolení, prosba, žádost, odmítnutí, zákaz, příkaz, možnost/nemožnost, nutnost, potřeba, úmysl, přání, nabídka, doporučení;
• emoce – libost/nelibost, zájem/nezájem, radost/zklamání, lítost, překvapení, údiv, obava, vděčnost, sympatie/antipatie, lhostejnost, přesvědčení, strach;
• morální postoje a funkce – omluva, odpuštění, pochvala, pokárání, lítost, přiznání, společenské a zdvořilostní fráze;
• středně dlouhý písemný projev – pozdrav, vzkaz, přání, blahopřání, pozvání, odpověď, formální a neformální dopis, žádost, inzerát, strukturovaný životopis, poznámky ze seminářů;
• delší písemný projev – životopis, vypravování, úvaha, esej, podrobný popis, odborný popis;
• kratší a středně dlouhý čtený text/slyšený projev – popis, pokyny, shrnutí, veřejné oznámení, recept, upozornění, program, rozhovor, přehled zpráv, úryvek z prózy, vyprávění;
• samostatný ústní projev – popis, shrnutí, srovnání, vyprávění, oznámení, hlášení, delší vzkazy, prezentace, veřejný projev, reprodukce textu;
• interakce – formální i neformální rozhovor/diskuse/korespondence, strukturovaný pohovor, náhodné situace v osobním i profesním životě;
• informace z médií – běžné i méně běžné rubriky a pořady, reklamy, populárně-naučné články a pořady, středně dlouhé zprávy z tisku či televize: počasí, kultura, sport, věda a technika, doprava, politika, ekonomika.

Tematické okruhy a komunikační situace

• oblast veřejná – veřejné instituce, veřejná oznámení, úřady, politické strany a orgány, veřejná vystoupení, veřejné služby, pasy, cestování, vystoupení, soutěže;
• oblast pracovní – státní správa, firmy, průmysl, zemědělství, méně časté profese, nástroje a zařízení, pracovní události, obchodní korespondence, reklamní materiály, návody, popis práce, bezpečnost práce;
• oblast vzdělávací – studium a typy škol v ČR i v zemích studovaného jazyka, naučné společnosti, profesní instituce, debaty a diskuse;
• oblast osobní – osobní charakteristika, popis osoby, rodina a rodinné vztahy, domov a domácnost, přátelé, mezilidské vztahy, volný čas, móda, představy o osobním životě: budoucí povolání, vzory, životní styl, prevence a ochrana zdraví;
• oblast osobnostní – charakterové vlastnosti, vzory a idoly, pobyt v cizím prostředí, krajina, společenské vztahy, blízcí lidé, spolupracovníci, umělecké předměty, domácí potřeby, vybavení pro sport a zábavu, životní styl, netradiční dovolená, netradiční koníčky, recepty, romány, časopisy;
• oblast společenská – příroda, životní prostředí, ekologie, globální problémy, život ve městě a na venkově, kultura a společenský život, věda a technika, pokrok, umění, historie, budoucnost, aktuální problémy.

Reálie zemí studovaného jazyka

• geografické, historické, politické a ekonomické postavení příslušné země ve světě;
• vztahy s Českou republikou a EU;
• současná situace a aktuální problémy v dané zemi;
• život a tradice, národní zvyky a specifika, klíčové historické události;
• vzdělávání, věda, technika, příroda, sport, umění, literatura, ukázky z děl;
• významné osobnosti, díla, úspěchy;
• jazykové zvláštnosti a odlišnosti různých vrstev jazyka;
• média, média a jejich účinky, informace o událostech většího významu.