Navždy naši

1. června se v Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Czech Prestige Natálie Gorbaněvské uskutečnil absolventský večírek. A škola opět vyprovázela absolventy, kteří teď už navždy budou „naši“. Zástupy „našich“se rozrostly.

Nedávný host naší školy, básnířka a zpěvačka autorské písně Veronika Dolina nazvala Czech Prestige bránou, díky níž se mladí lidé ocitnou v jiném světě. Pro mladé chlapce a dívky je škola prvním kontaktem s Českou republikou. První česká slova, první Češi – školou se jim Česká republika otevírá, a proto je spojení „student – škola“ a „student – učitel“ tak křehké.

Vše, co je v našem životě poprvé, je významné, a v paměti zůstane celý život. Obvykle studentům říkáme, že se s nimi neloučíme, jen se rozcházíme v očekávání nových setkání. Taková setkání jsou u nás tradicí. Na každou akci školy, ať už je to koncert či beseda s významnou osobností, nebo neopakovatelné vánoční večírky, zveme všechny „naše“. A oni přicházejí. Vždyť škola je v České republice jejich opěrným bodem, bez přehánění jejich „rodným domem“, a učitelé rodiči. „Je jako naše maminka! Lepší než ona není nikdo na světě“, - štěbetaly studentky, obletující Marii Švandovou. Skupina Evy Levé ve stejnou dobu spiklenecky připravovala své oblíbené učitelce překvapení, skupina Daniely Trojanové aktivně projednávala příští setkání v centru města u nealkoholického piva. Jeden hledal Gabrielu, v obavách, že nestihne předat dárek, druhý se důrazně dotazoval na Otakara Šprtu a předával mu tisíc pozdravů (učitel na večírek nemohl přijít). Krátce řečeno, studenti spěchali vyjádřit svoji lásku, vděk a uznání…

Když ředitel školy pan Okůnek studentům vydával certifikáty, doporučil jim každý jejich krok v nové zemi poměřovat svědomím, „jen tehdy, - řekl, - se rodí opravdová kvalita.“ Je třeba dodat, že nejúspěšnější studenti každoročně vycházejí z jeho skupiny, ve které je sice „těžko na cvičišti, zato však potom lehko na jakémkoli jazykovém „bojišti“. Působivé výsledky studentů 1. skupiny na ústní státnici na úroveň В2 jsou toho důkazem.

Takže, rok je za námi. Byl to bohatý a živý rok. Návštěvy divadel, výšlapy do hor, výlety po Čechách i Evropě, pokračování multikulturního projektu „Poznej mou zemi“, a při tom všem usilovné studium, testy, nostrifikace, přijetí na vysoké školy…

Šťastnou cestu, hodně úspěchů, naši drazí studenti! Navždy naši.