Pražské Jezulátko

Žákyně jazykové školy Natálie Gorbaněvské z ukrajinského Charkova věnovala Pražskému Jezulátku šaty barvy ohně,  krve, muk a utrpení

V úvodu tohoto svého rozjímání bych rád poděkoval ochráncům a podporovatelům osvěty nejzranitelnější skupiny naší společnosti, válečných uprchlíků z Ukrajiny, za nimiž jsou  traumata, nesčetné stresy, obavy z neznáma. Šlo o jednotlivce a v jednom případě o partnerský pár, kteří svou podporou před dvěma lety významně ovlivnili chod naší školy a měli znatelný vliv na realizaci projektu jazykových a adaptačních kurzů dětí a rodin prchajících před zběsilými válečnými útrapami. Byli to lidé, kteří vyznávají určité hodnoty, mají určitý typ snů a potřeb. Byli to lidé, kteří vnímají svět takovým způsobem, jenž jim ukládá být angažovanými, hledají možnosti, jak být užitečnými, poznávají nová prostředí, získávají nové zkušenosti. Pracují se svým žebříčkem životních hodnot a v průběhu svého života tyto hodnoty rozvíjí a mění. Z určitých důvodů je nebudu jmenovat. Navíc čtou tyto řádky a cítí toky mých modliteb a díků za jejich laskavou přízeň, vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat. Svým štědrým srdcem prokázali odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí a nepřímo tím nasadili své síly v boji se zlem.

Sovětská disidentka Natálie Gorbaněvská, čestná občanka hlavního města Prahy, jejíž jméno nese naše jazyková škola dlouhodobě se věnující jazykové přípravě cizinců, řekla, že vyšla 25. srpna 1968 na Rudé náměstí s protestem proti okupaci Československa, aby se nemusela stydět před svými dětmi. Právě proto naše jazyková škola, jež s hrdostí nese jméno této statečné ženy, již tři roky poskytuje bezplatné poradenství a kurzy češtiny pro uprchlíky z Ukrajiny. Právě jazyková bariéra totiž představovala jednu z největších výzev ve vzdělávání uprchlíků. Jsme stále neoblomně přesvědčeni o správnosti našeho snažení na poli adaptace a socializace ukrajinských uprchlíků na české prostředí, podpory a rozvoje jejich jazykových dovedností, zejména řečových v českém jazyce,  zpřístupnění trhu práce a podpory jejich duševní pohody a duševního zdraví. Právě znalost češtiny je jednou z klíčových oblastí integrace, zlepšuje postavení na trhu práce, ulehčuje sociální interakci, přístup k informacím a posiluje pocit sounáležitosti s novou společností.

Rád bych při této příležitosti poděkoval svým kolegům, zkušeným učitelům s vysokoškolským pedagogickým a jazykovým vzděláním, kteří se s velkým nasazením a zápalem pro věc věnují svým svěřencům.  Jedná se o učitele maximálně citlivé k chování jednotlivých žáků, dobré pozorovatele, kteří dávají prostor všem bez rozdílu. Umí se potýkat s jazykovou bariérou a různými potížemi žáků způsobenými často frustrací z neschopnosti se dorozumět. Umí žáky neustále motivovat, chválit a kontrolovat, že jsou zapojení do výuky a že rozumějí zadání. Ke každému výukovému dni mají připraven pracovní list, který reflektuje probranou gramatiku a slovní zásobu, a je doplněn cvičeními různého stupně pokročilosti. Kolegové, z naší každodenní komunikace dobře víte, nakolik si vážím Vaší práce!

V neposlední řadě děkuji našim stovkám žákům z Ukrajiny, kteří mnozí svou pílí a doslova lví ctižádostivostí dosáhli svého – mluví dokonale česky a již pracují jako lékaři a zdravotní sestry v nemocnicích a klinikách, učitelé, asistenti pedagogů a vychovatelé ve školách, jako vědečtí pracovníci, stavitelé, elektrikáři, svářečí, prodavačky, projektanti, instalatéři, ekonomové, manažeři, řidiči městské hromadné dopravy... Mnozí z nich úspěšně studují na českých středních a vysokých školách.  Řadu z nich potkáte v Praze, Středočeském, Severočeském, Východočeském, Jihočeském i Jihomoravském kraji. S některými se potkáte například i v kostele Panny Marie Vítězné, jednom z nejnavštěvovanějších míst v  Praze. K hlavním důvodům jejich návštěvy patří jedinečná architektura kostela, v jedné budově se snoubí sloh renesanční s raně barokním. Navíc je zde instalována na dvoucentimetrovém podstavci 45 centimetrů vysoká soška Pražského Jezulátka, zasazená do stříbrného pouzdra, které sahá až k jejímu pasu. Pod vrchní vrstvou je vidět dřevěné jádro potažené voskem. Jezulátko s blonďatými vlásky je vymodelované jakoby oblečené do košile, přes kterou je odíváno do dalších rouch z drahých látek.Pražské JezulátkoŠatník sošky Pražského Jezulátka čítá na stovku různých modelů. Za 400 let své existence nasbíralo šaty ze všech koutů světa a od různých velikánů. Převléká se však jen asi desetkrát ročně.

Aktuálně, tedy na konci adventu, je Jezulátko jakožto symbol božího vtělení svlečené. Jedny šatičky červené barvy Pražskému Jezulátku ušila žákyně jazykové školy Natálie Gorbaněvské z Charkova Antonína Škad. Symbolicky vybrala barvu ohně,  krve, muk a utrpení. Červené šatičky Pražské Jezulátko obléká zejména na Květnou neděli, Velký pátek, Seslání Ducha svatého, tedy na svátek svatodušní, na svátek povýšení svatého Kříže, na slavení utrpení Páně. Vztahuje se k apoštolům, evangelistům a mučedníkům. Antonína Škad s dalšími žáky jazykové školy Natálie Gorbaněvské červené šatičky Pražskému Jezulátku, jež je obdařeno řadou nadpřirozených schopností, věnovala představitelům řádu karmelitánů a ve společné modlitbě prosili za mírové řešení složité situace na Ukrajině, světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření. Prosili Pražské Jezulátko také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky, aby je obejmulo svou něžnou náručí: „Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.“

Zdeněk Okůnek