Vzácné setkání s dcerou Viktora Fajnberga, hrdiny české historie
Czech Prestige – jazyková škola Natálie Gorbaněvské – jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky měla vzácnou příležitost setkat se s dcerou člověka, jenž se zapsal zlatými písmeny do českých dějin – s dcerou Viktora Fajnberga Sarah.
Viktor Fajnberg je jedním z osmi statečných, kteří se v srpnu 1968 přímo na Rudém náměstí postavili proti okupaci Československa. Trvalo to tehdy jen pár minut, než ho příslušníci KGB zmlátili a odvlekli do vězení. Dlouhé roky pak za šílených okolností strávil v psychiatrické léčebně. Na zvůli moci nikdy nezapomněl. I proto se v pokročilém věku 91 let zařadil mezi velké kritiky současného ruského režimu.
Přivedl jsem Sarah Fajnberg s její dcerou do velké učebny zaplněné desítkami našich žáků – ukrajinských běženců. Třída zmlkla a ani nedutala a tím s velkou úctou uvítala dceru jednoho z osmi účastníků dnes už ikonické demonstrace proti okupaci Československa na Rudém náměstí v roce 1968. Hned v úvodu byly promítnuty úryvky z filmu ruských dokumentaristů Kirilla a Ksenie Sacharnovových „Viktor Fajnberg: Acharaj! Za mnou!“. Bylo 25. srpna 1968, jen pár dnů po okupaci Československa. Okatý disident Viktor Fajnberg, původem z ukrajinského Charkova, se na Rudém náměstí zhluboka nadechnul, mrknul na svých sedm přátel. Dobrá, jdeme na to. Vystudovaný filolog pracující jako průvodce v leningradském muzeu spolu s ostatními rozvinul československou vlajku a transparenty „Za vaši a naši svobodu“, „Hanba okupantům“, „Ruce pryč od ČSSR“.
Trvalo to okamžik. Mrknutí, pouhý odlesk věčnosti. K osmi chrabrým před chrámem Vasila Blaženého přiběhli neuniformovaní příslušníci KGB, demonstranty zkopali, naložili do aut a odvezli. „Zpětně si z toho protestu pamatuju hlavně sovětské turisty, kteří k nám přišli a ptali se: Soudruzi, jak tohle můžete udělat? To už jsem si v ruce držel čtyři zuby a košili jsem měl od krve. Kágébáci nás bili, nadávali nám do špinavých Židů,“ vzpomíná Fajnberg o osmašedesátém.
Po krátké ukázce z filmu jsem se pokusil představit Fajnbergovu dceru Sarah, která neváhala a přiletěla z Izraele do Prahy. Do očí se mi ale nalily slzy, hrdlo se mi zúžilo a nebyl jsem schopný slova, což se mi stává pravidelně při vzpomínce na onu událost ze srpna 1968. Obzvlášť teď, kdy prožíváme nové běsnění krutého, zákeřného a pokryteckého ruského režimu na Ukrajině a nedokážeme pochopit, jak Rus může vztáhnout zbraň proti Ukrajinci a s vášnivou agresivitou a touhou ovládat cizí země. Fajnberg už v roce 2008, během ruské invaze do Gruzie, prorocky prohlásil: Další na řadě je Ukrajina. Tehdy se za svůj pohled dočkal posměchu a nepochopení, mnozí se rozpínavým choutkám ruského režimu zdráhali uvěřit. Čas však promluvil ve prospěch statečného Viktora.
Poté se v učebně rozvinula srdečná diskuse, během níž Sarah vzpomínala mimo jiné i na otcovo věznění v psychušce, která byla horší než obyčejné vězení. Dozorci byli kriminálníci, kteří si takto odpykávali trest. Dvakrát denně býval Viktor svázaný, otékaly mu nohy. Pokud sloužila zlá sestra, trvalo to i déle. Předstírala, že na mě zapomněla. V jednom kuse držel Viktor hladovky. Až díky psychiatru Petrovovi se zpráva o lidech jako Viktor dostala na Západ a mohl být zachráněn. Další z demonstrujících Natalja Gorbaněvská přiznala, že měla v psychušce někdy pochybnosti, zda není opravdu blázen.Uplynuly dekády, během nichž se zhroutily režimy i celé říše. A ruská státní televize najednou půl století po srpnové okupaci vysílá dokument o tom, že v roce 1968 šlo jen o nutný zákrok proti převratu chystanému esesáky a fašisty. Podobnost s ospravedlňováním letošní invaze na Ukrajinu? Jistě čistě náhodná…Tohle je teď v Rusku normální. Taková militaristická propaganda nebyla v Rusku ani za Stalina,“ tvrdil Fajnberg už před deseti lety.
A tak ruští vojáci znovu pochodují do cizí země. Zatímco osvícenější a nebojácnější Fajnbergovi krajané opět míří na náměstí, kde v předem prohrané bitvě manifestují proti agresi, zbytek národa buď mlčí, nebo oddaně papouškuje všechno, co Kreml cynicky servíruje. „Spisovatel Michail Lermontov napsal už v 19. století: Rus je od přírody otrokem. Hrdým otrokem. Vzhlíží ke svému pánovi, dokáže mu všechno odpustit. Přísnost i zákeřnost. Slabost ale nikdy.“
K situaci v Rusku slovy Václava Havla: „Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: Proč se vlastně chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu. Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach!“.
Viktoru Fajnbergovi jazyková škola Natálie Gorbaněvské přeje pevné zdraví, vitalitu, dobrou náladu a víru, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“.